Untitled

Jak sem robil dortu


V receptu psali, že taku dortu zvladně aji začatečnik v kuchini, bo neni třeba vahi ani podobnych capin, tuž to mě celkem povzbudilo do roboty.

Začal sem vajcami. "Oddělte žloutky od bílků", psalo se tam. Tuž to se snadno řekně, ale jak? Spomněl sem sy, jak to robila mama a jebnul sem vajcem o okraj hrnka. Vajco aji se skořapku bylo v hrnku.
Akurat že ten hrnek stal na kraju linki a tak chvilu dumal a potem se odebral parakotoulem k zemi. Dumal sem, jak ten žabi hlen se střepami dostať z lina pryč, ale potem sem obětoval staru košulu, co sem stejně chtěl vyhodit. Eště že sem tych vajec kupil cele plato, bo to asy něbudě až taka hračka. Vzal sem dalši vajco a skusyl to menši sylu. To už bylo lepši, ale jak sem se snažil odervať obě pulki od sebe, ruplo mi a šlo cele do druheho hrnka. Kurec palec! Po deseti minutach a osmi zdrbanych vajcach se mi konečně podařylo rozebrať vajco na třy dily, akurat mě celkem nasralo, že sem to neměl kaj dat, bo ten hrnek byl plny tych něpodarku. Chvilu sem balancoval a hledal třeti ruku. Něnašel sem, tuž sem ramenem na třeti pokus otevřel vrchni dveře linki, pyskem vzal nejbližši čisty hrnek a přytym daval bacha, abych to rozdělene vajco nevylel ze skořapek. Jak sem pomaly před stolem robil dřep, hlavu vytočenu, abych ten hrnek pyskem spravně postavil a ruki sem měl furt vodorovně, v duchu sem sy postěžoval, že to vařeni je dřyna jak cyp. Paru takich vařeni a mam svaly jak Jarmila Kratochvilova, jak eště litala za Kocembovu, kera ji šlohla holici strojek, po Vitkovickim tartanu. Potem už sem celkem zkušeně rozložil třy dalši vajca na bilki a žlutki.

"Z bílků ušleháte sníh", to sem viděl u mamy robiť šlehačem, ale ten ja němam, tuž sem to zrobil vidličku. Šlehal sem jak kombajn s motorem ze stihački, ale snih to furt něpřypominalo. Tuž sem eště zrychlil a nakoněc to aspoň trochu zbělalo. Jak mam utřeť žlutki s cukrem se v navodu detailně něrozebiralo, tuž sem to enem slel dokupy a michal, až se cuker rozpustil. Skusyl sem a něchutnalo to zle. Přypominalo mi to, jak mi mama jako malemu harantovi davala skusyť, jak pekla. Včil se měl vmichať tuhy snih do tych smichanych žlutku. Kurec, jak tuhi? Čemu to něnapsali na počatku? Vlel sem tu bilu břečku podobnu temu, co je venku na cestě, jak vyjedu sypače, do žlutku a pořadně promichal. Na co tuhi snih, šak to musy stačit. Přysypal sem šest lyžek polohrube muki a hrdě sy prohlednul budoucy dortu. V duchu sem se pochvalil, že eště paru vařeni a budu tak dobry, jak ten fajny kuchtik Džejmi Olivijer, co na něho čučim na kabelovce, ja se cpu chlebem s paštiku. Dalši větu mě ale navod zaskočil: "Směs nalejete do formy vysypané hrubou moukou."

Do dupy, kaj vemu formu???

Že bych ju zašel kupiť, to něpřypadalo v uvahu. Přece něvyhodim dalši chechtaki na cosyk, co už v životě něbudu potřebovať. Kastrol! Kulate to je a jak to pořadně vymažu maslem, tuž to musy isť vyklepnuť aji jak to budě upečene. Dole v lince sem našel eště jeden stary hrnec od mamy, co měl dobru velikost, ale jakesyk divne věcy na dně. Chtěl sem to vystlať alobalem, bo kdo by se s tym drhnul, ale potem sem sy to rozmyslel, bo by to mohlo smrdět po gulašu, či co to bylo to zelenomodre na dně a navic, kaj bych vzal alobal? Rači sem vzal hrnec na špagety, aspoň budě dorta velka.

Vymazal sem maslem a nasypal tam muku (eště že sem vzal všecke třy druhi). Nalel sem tam tu kašu a přečital sy v navodě, že to mam bechnuť do rozehřate truby. Kurnik šopa, přyště si navod přečitam pořadně cely a vickrat. Zapalil sem trubu naplno a šel se projit po kvartyře, abych se uklidnil. Za štvrť hodiny už byla žhava jak vysoka pec před odpichem, tuž sem tam bechnul dortu a nastavil sy budik na pulhodiny. V navodě psali, že raz za čas se to ma zkontrolovať pichnutim špilki. Jak sem byl nervozni a furt pichal a pichal, tuž to nakoněc vypadalo, jak by tam po hlavě spadnul ježek.

Něbudu vas napinať. Z truby sem vytahnul cosyk, co syce mělo barvu dorty, pokud spruměruju barvu na kraju a uprostředka, ale bylo to stejně vysoke jak ta vrstva te břečki, co sem tam před třyštvrtě hodinu nalel. Tuž to by mě zajimalo, jak to podelně rozřežu na třy stejne plata? Změřyl sem přesně hlubku bodcem ze šuplery a planovany počet vrstev snižil na dvě. A to eště v přypadě, že to pujdě. Něchal sem to vychladnuť venku na řymse a dal sy slivku na povzbuzeni. Za necelu hoďku a šest slivek to bylo chladne, tuž sem to skusyl vyklopiť na taliř. A nic. Klepal sem, ťukal, prosyl, nadaval aji vyhrožoval, šparal kolem okraju nožem, ale guvno. Jak sem byl vic a vic vstekly, nakoněc sem s tym jebnul o taliř a naraz bylo vyřešene, jak tu centymetrovu placku podelně rozřežu na dily. Z dorty byla drobenka michana s porcelanem. Proklel sem ty hyjeny baby v robotě, rozškubal tu gazetu aji s navodem a šel spať.

Rano sem sy vzal snidani do obyvački, bo v nocy se něstal zazrak a žadna vila-uklizečka nědorazyla. Rovnoměrna vrstva muki pokryvala všecke stolki aji stul. Semtam kusek těsta nebo dorty, v dřezu halda bebechu, kere sem určitě němoh všecke použit a na dně špagetoveho hrnca rany od kladiva. To mě ale něchalo klidnym, spokojeně sem žvykal kuski spravne barvy, zapijal to šlehačku, kera to dilo měla dozdobiť a přytym přemyšlal, jak s tymi ropuchami v robotě vydržim.

Asy sy něcham přyvřeť palu mezy dveře lokalki a něcham se posmykať paru zastavek. Otřes mozku a strata paměti to isti.